Jak se změnili turisté v Praze

Blog

Jak se změnili turisté v Praze

Dnes je při procházce Prahou jen těžké uvěřit, že před ani ne 30 lety to bylo úplně jiné město, které bylo v mnoha ohledech ukryto před zbytkem světa s velmi malým počtem návštěvníků, bez obrovských davů turistů, jenž jsou denně k vidění nyní.

Po sametové revoluci v roce 1989 však byly brány země náhle otevřeny a turisté se začali hromadit, zejména z okolních zemí, Německa a Rakouska. Odtud mohli lidé snadno přijet autem a na pár dnů se kochat městem, které bylo velmi čerstvou turistickou atrakcí, navíc také i místem k prozkoumání obchodních příležitostí. Do města ale pak začali i létat turisté z Francie, Itálie, Velké Británie nebo Polska, ačkoli lety byly v té době nepravidelné.

Tehdejší Praha (i zbytek země) nebyla velmi dobře vybavena pro takový příliv turistů ze západní Evropy a USA. Bylo v ní jen velmi málo hotelů, a ty, které existovaly, si účtovaly obrovské ceny za ubytování velmi špatné kvality. Zvláště nepohodlné pro rané dobrodruhy bylo také to, že velmi málo hotelů, obchodů či restaurací (pokud vůbec některé) akceptovalo platby kreditními kartami – ty se staly běžným platidlem až ke konci 90. let.

Interchange byla jednou z prvních společností provozující směnárny, která si všimla příležitostí, jenž se začínaly formovat v zemích bývalého „východního bloku“. Otevřela svou první směnárnu v Maďarsku v roce 1990, a poté následovaly další v České republice a později i v Polsku.  V těchto raných dnech se většina návštěvníků ze západu buď vybavila na svou dovolenou cestovními šeky, které si zakoupili ve své směnárně či bance doma, nebo americkými dolary či německými markami, které si následně proměnili při příjezdu.

Ve druhé polovině devadesátých let došlo k obrovskému nárůstu počtu návštěvníků Prahy, která se brzy stala jednou z deseti nejvyhledávanějších turistických destinací na světě. Zatímco na začátku devadesátých let byla velká část návštěvníků poměrně zcestovalá a zajímala se o architekturu, hudbu a kulturu města, na přelomu tisíciletí začali přijíždět tací, které Praha přilákala svou pověstí levného města se snadnou orientací, pulzujícím nočním životem a nekončící zásobou velmi dobrého a velmi levného piva! Kreditní karty začaly být hojně využívány, ve směnárnách se dveře netrhly, euro nahradilo měnu v několika zemích EU – nebylo (a není) neobvyklé vidět v obchodech a jídelních lístcích cenovky jak v eurech tak i českých korunách. A jelikož euro, dolar a libra jsou ve srovnání s českou korunou velmi silné, byli návštěvníci, ačkoli přitahováni nízkými životními náklady ve městě, ochotni rozhazovat spoustu peněz.

Po roce 2000 se však situace změnila. Turisté z Evropy sice stále zaplavují Prahu, ale mnozí mají tendenci se poohlížet i po jiných „nově objevených“ destinacích dále na výhod, jako je Estonsko, Litva a další. Zatímco ti z okolních zemí navštěvují Prahu stále, stejně pravidelně přilétají a odlétají velké skupiny turistů a obchodníků z Dálného východu, jako je  Japonsko, Čína a Korea. Významnou skupinu návštěvníků i přistěhovalců do České republiky stále samozřejmě tvoří Rusové.

Co se hodně změnilo, je však síla české koruny; ta je ve srovnání například s britskou librou mimořádně silná – v polovině devadesátých let byla doba, kdy se jedna britská libra rovnala 60 korunám; dnes je to méně než 30 korun. Podobná situace se do určité míry týká i dolaru a eura. Lidé, kteří chtějí a jsou na to dostatečně chytří, mohou vydělávat spoustu peněz pouhou “hrou na měnovém poli”, ale pro běžného turistu toto posílení koruny činí zemi méně atraktivní.

Společnosti, jako je Interchange, proto nemohou usnout na vavřínech, a musí být schopny rychle reagovat.  Jsme hrdí například na to, že jako jedna z mála směnárenských firem nabízíme velkou škálu takzvaných „exotických měn“, ačkoli to, co je jeden den exotické, druhý den již být nemusí. Už moc neobchodujeme s cestovními šeky; nyní považujeme za jeden z našich klíčových faktorů úspěchu naši nabídku rezervace valut online.  A co bude dál ?!